Hystorie organizace ČRS Červený Kostelec
Kronika rybářského spolku Červený Kostelec, Místní organizace Českého rybářského svazu v Červeném Kostelci je jedna z 480 místních organizací sdružených v občanské zájmové sdružení Český rybářský svaz ( ČRS), které má celkem 254 tis. členů. ČRS je organizačně řízen Radou ČRS se sídlem v Praze a dále je členěn na 7 územních celků ( krajů). Naše místní organizace s 165-ti členy je s ostatními 96-ti místními organizacemi našeho kraje sdružena do Východočeského územního svazu v Hradci Králové.
Poslání ČRS
Posláním sdružení ČRS je sdružovat ty, co mají o rybolov zájem, odborně je připravit – proškolit z pravidel rybolovu, seznámit je s druhy ryb a ostatními živočišnými a rostlinnými druhy ve vodním prostředí a jeho okolí. Všechny tyto znalosti jsou potřebné proto,aby členové ČRS věděli, jak mohou ryby zákonně lovit, jak je správně určit, jak se k nim šetrně chovat a jak se chovat v okolí vod (neohrožovat chráněné druhy živočichů a rostlin). Všechna tato pravidla jsou zahrnuta v rybářském řádu, který každý člen ČRS musí dodržovat. Na dodržování rybářského zákona (zákon č.99/2002 Sb.) dohlíží členové rybářské stráže. Dalším posláním ČRS je výchova mladých rybářů v rybářských kroužcích. Správná činnost rybářského kroužku je nezbytnou podmínkou pro výchovu další generace rybářů majících zájem o rybářství a přírodu.
Naše organizace je uživatelem oblíbeného a hojně navštěvovaného rybářského revíru Úpa 3, který zahrnuje krásný jedenáctikilometrový úsek řeky od Červeného mostu pod Rýzmburkem až k jezu vodní elektrárny v Havlovicích. Tato část řeky je každoročně zarybňována dle zarybňovacího plánu (vydaným ministerstvem zemědělství) pstruhem potočním, pstruhem americkým duhovým, popř. sivenem americkým. Pstruh potoční je původním druhem našich potoků a řek, tudíž je prioritou tento druh do řeky vysazovat. Pro zarybňování je zásadní odchov plůdku a násad pstruhů v chovných potocích. Pro tyto účely hospodaření dlouhodobě využíváme Slatinský, Špinkovský a Kominický potok, dále Potůčky a Olešnici, v celkové délce cca 13ti kilometrů. Pro nasazování potoků používáme plůdek z vlastní líhně ve Rtyni v Podkrkonoší, kterou obětavě provozoval několik let pan Josef Hak a nyní se o líheň stará Jiří Macek. Další součástí revíru je rybník Krčmařík (1 ha). Zde mohou rybáři lovit kaprovité ryby (kapr obecný, lín obecný, amur bílý, tolstolobik bílý), štiku obecnou, candáta obecného a další druhy ryb. Pro odchov plůdku a násad ryb pro zarybňování Krčmaříku obhospodařujeme rybníky Balaton, Benešák a Janouch v Červeném Kostelci, ve Rtyni v Podkrkonoší je to rybník Pod zastávkou a plůdkové výtažníky v areálu líhně. Doplňkově hospodaříme na rybníku Šretrů ve Slatině nad Úpou. Pro hospodářskou činnost využíváme brigádnických povinností členů ČRS.
Naše organizace vlastní chalupu u Boušínské lávky (v péči pana Petra Kubíka), která je využívána pro rekreační účely a nabízí možnost strávení volného času v krásném údolí řeky Úpy. Historie sportovního rybářství Chytání ryb na udici a prut je obor tak starobylý jako jiné formy rybářství. Sportovní rybolov nebo přesněji rybolov pro zábavu a potěšení je popsáno již ve starém Římě v 1. století našeho letopočtu. Římského původu je i nejstarší zpráva o rybolovu na umělé mušky s popisem vázání umělých mušek domorodci v Makedonii. Rovněž historie třpytky je velice dávná a to z 11. století. Koncem 19. století se u nás začínají organizovat rybářské spolky a v této době zastihuje naše rybaření s pruty módní vlna, která nese označení sportovní rybolov. Móda přišla z Anglie, která byla v tomto směru velice vyspělá. Ještě první polovina 20. století je označována jako rajské časy sportovního rybářství – na jezích voněla voda a řeky tekly ve svých přírodních korytech. Labem, Vltavou i Otavou ještě táhli lososi a do všech našich řek ještě připlouvali každoročně úhoři. Sportovní rybářství té doby je ozdobeno jmény několika osobností jako operní pěvkyně Ema Destinová, jejímž oblíbeným revírem byla Nežárka a Nová řeka. Jaroslav Tejčka své rybářské znalosti a dovednosti sepsal v knize “ Rybářský sport“ (1934), která se stala základním dílem české rybářské sportovní literatury. Náruživým rybářem byl i Jiří Mahen , literát, básník, dramaturg a knihovník z Brna. Největší obliby dosáhlo dílo sportovního novináře Oty Pavla, zpracované ze vzpomínek na rodinné rybaření na Berounce před druhou světovou válkou a po ní v knize povídek “ Jak jsem potkal ryby“. Na konci udice byla parma. Její tělo vyplulo na hladinu řeky, právě když vše seshora odhalil měsíc. Bylo jak takové stříbro anebo jako cínová konev, s jakou se nalévá víno z králových vinic. Statečná ryba. Nelze opomenout ani Rudolfa Hrušínského nejstaršího, který svůj rybářský um zúročil ve filmovém zpracování předlohy Oty Pavla v postavě převozníka Proška. Druhá polovina 20. století přinesla na našich řekách řadu změn. Výstavba řady přehrad, zdymadel bez ohledu na tahy ryb. Až v současné době se doplňují rybí přechody a uměle se vysazuje plůdek lososa obecného (strdlice) do řeky Kamenice na Děčínsku. Dalším výrazným negativem bylo vypouštění průmyslových odpadních vod do potoků a řek. Hromadné otravy ryb byly běžným stavem. (Roku 1960 byla zaznamenána otrava ryb v Krčmaříku způsobená zaměstnanci Státní traktorové stanice , kterým spadla nádoba s postřikem na brambory do rybníka a chemikálie otrávila obsádku. O rok později, v roce 1961, došlo k zatížení řeky Úpy odpadovým popílkem z elektrárny v Poříčí u Trutnova). S mnoha ekologickými zátěžemi z předešlých let se musíme vypořádávat až v současnosti. Dnes můžeme konstatovat, že se kvalita prostředí pro ryby stále zlepšuje a příslibem do budoucna je pokračování tohoto trendu. Díky tomu se v řece Úpě a jejím povodí se můžeme setkat s chráněnými druhy ryb jako je střevle potoční, mřenka mramorovaná a vranka obecná, což je pozitivní zjištění.Historie rybářského spolku v Červeném KostelciZ kroniky Rybářského spolku v Červeném Kostelci z pera kronikáře Antonína Matyse: Každý zdravý člověk má jak se říká svého koníčka, jemuž věnuje svůj volný čas. Je to třeba sport, nebo vášeň zahrádkářská, holubářská, včelařská a snad i rybářská. Jenže o poslední je v lidovém mínění domněnka velmi pochybná, neb tvrdí, že je to vášeň tak pro blázny, aniž se přesvědčili jaké má rybář povinnosti a s jakou ideou pravý rybář v té milé přírodě k vodě sedá. (Tato slova lze směle použít i dnes po 66-ti letech, i když možná v jiném slovosledu.)
Rybářský spolek v Červeném Kostelci byl založen 1944 převážně zásluhou ředitele spořitelny Břetislava Umlaufa, aby se tento spolek mohl po porážce Němců ucházet o možnost hospodaření na rybnících Čermák, Brodský, Špinka a úseku Úpy, které patřili Němci knížeti Schamburgovi. V složitých začátcích při zákazu shromažďování vypomohl dovozem stanov z Prahy i filmový herec Jindřich Plachta. Ustanovující valná hromada se konala v restauraci divadla 5. dubna 1944. Spolek s 47 členy ohospodařoval 16 km potoků a 5 rybníků o výměře 3 hektary. Členský příspěvek činil 24 Kč a příspěvek na zarybnění 200 Kč.
Předsedové spolku: B. Umlouf, S. Vyskočil st., B. Umlauf, A. Matys, F. Barták, Ant.Langr, M. Lelek, J. Kratěna, J.Míl, T. Rýdl. Hospodáři: A. Matys, Procházka, V. Laštůvka, Dóra Lokvenc, J. Kubeček, H. Neuman, J. Šimek, S. Vyskočil, R. Petrák. Kroužek mladých rybářů – založen p.S. Vyskočilem st. při ZDŠ za účasti 15-ti chlapců. Dalšími pokračovateli byli např. S. Vyskočil ml., Z. Sejkora, J. Jerié, p. Terifaj, M. Knapovský, V. Linhartová ( Vyskočilová), P. Plíštil, P. Tupec, J. Erlebach a J. Hrubý, Bc. K. Nedvěd a M. Kaválek.
Další významní členové kteří výrazně přispěli pracovní aktivitou: J. Hak, F. Kořínek, J. Kořínek. Akce pro veřejnost: Rybářské závody na rybníku Krčmařík až na vyjímky každoročně pořádané cca 3-tí sobotu v dubnu jsou tradiční akcí pro rybářskou veřejnost. V minulosti byly velice oblíbené Benátské noci pořádané také v okolí Křčmaříku.
Rybník Krčmařík – historicky nejvýznamnější rybník využívaný pro sportovní rybolov v Červeném Kostelci Proč tento rybník ? Tento rybník nemá žádný stabilní přítok jako je potok, nebo náhon z řeky, má malé povodí a je zcela závislý na atmosférických srážkách a řadí se do kategorie nazvané – nebeský rybník, nebo nebesák. Z tohoto důvodu nelze rybník každoročně vypouštět (lovit), protože by v následujícím roce hrozilo že se nenaplní vodou a na takovýchto rybnících nelze produkčně hospodařit. Z tohoto důvodu byl za doby státního hospodářství zařazen jako rybářský revír sloužící pro sportovní rybolov kdy je rybník vypouštěn ve víceletých cyklech za účelem např. technické opravy.
Historie: Příběh o pronásledování lapků Tasem z Výzmburku až k rybníku na Halašově u Olešnice, kde je obklíčil a pobil 12.2.1281. Další záznam je z roku 1534, kdy rod Pernštýnský kupuje zboží Rýzmburské, kdež se uvádí Olešenská krčma s rychtou u rybníka o dvou hrázích (na Halašově). Za pruských válek 1745 byla osada Halašov vypálena i s rychtou – krčmou. Po krčmě zbyl název rybníku Krčmařík.
Revitalizace Krčmaříku V roce 2002-2003 byla provedena revitalizace Krčmaříku hrazena z 20% vlastníkem ( Město Červený Kostelec) a z 80% ze Státního fondu životního. Členové naší organizace se podíleli na této akci brigádnickou činností. Rybáři vědí, že naděje ryb na přežití je stále menší. Způsobuje to stále se zdokonalující technika rybolovu a stále častější rybí predátoři (vydra říční, norek americký, kormorán velký). Aktuálním trendem je metoda „chyť a pusť“ při použití jemných háčků bez protihrotů a rychlém a šetrném zacházení s ulovenou rybou. Je potřeba mít stále na paměti, že ryby jsou od nepaměti součástí živé přírody a musíme udělat vše, aby tomu tak bylo i nadále.
Použitá literatura:F. Drahoňovský, Ing. Jiří Andreska CSc.: Lesk a sláva českého rybářství